Keltská historie
O životě keltů se dovídáme hlavně z archeologických nálezů nebo z děl římských a řeckých historiků, například Herodota z Halikarnassu, Hekataia z Milétu a Tita Livia. Mezi nejznámější patří Zápisky o válce galské od G. I. Caesara.
Keltové se objevují v halštatské době a v 5. stol. př. nl. l., na počátku doby laténské (dle keltské vojenské stanice La Tene ve Švýcarsku), osídlují nová území. Na konci 4. stol. př. nl. l. dobyli Řím a dále expandovali do jihovýchodní Evropy, dokonce i do Malé Asie, kde založili provincii Galatii, a do Španělska a Portugalska. Nejdéle se však udrželi na Britských ostrovech.
Keltové byli skvělí řemeslníci. Jejich kovotepci a kováři dokonale zpracovávali zlato, bronz, meď, stříbro a železo, hrnčíři již používali hrnčířský kruh, razili si vlastní mince (takzvané duhovky) a mince s nápisem "BIATEC", nebo také používali měnu římskou. Na mletí obilí Keltové používali kamenné mlýnky - žernovy, ke tkaní jednoduché stavy, chovali koně,které zapřahávali do čtyřkolových vozů.
Bohatší Keltové a řemeslníci žili v opevněných hradištích, oppidech. Keltové také používali mnoho užitečných nástrojů, které v téměř nezměněné podobě používáme i v dnešní době, například pily, kladiva, nůžky na vlnu, spony na principu zavíracích špendlíků a další.